Tango Argentino

Kalendár aktivít
<    Jún 2017    >
PUSŠPSN
    1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30
Reklama

(!) Prehľad najbližších MILONG, WORKSHOPOV, KONCERTOV,... je V PRAVOM STĹPCI alebo na stránke www.tangoargentino.sk/events

Článok: Vzpomínky na jedno dobrodružství (Robert Fulghum, kniha)

Pridal: roman
Kategórie: Kniha, Na čítanie, Oddychové čítanie, Spestrenie,
Posledná zmena: 14 September 2015, 01:26
fulghum_vzpominky_obalka_m720.jpg

Vzpomínky na jedno dobrodružství (Robert Fulghum, kniha)

"Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha"

Už po druhýkrát vydal americký spisovateľ Robert Fulghum knihu o argentínskom tangu a opäť s celosvetovou premiérou v češtine.

Dveře (ukážka z knihy)

Il Bistro je italská restaurace schovaná pod tržnicí na Pike Place v centru Seattlu. Otevřeli ji v roce 1975. Interiér v evropském stylu: tmavé dřevo, bílé ubrusy, útulná zákoutí, osvětlení zajišťují svíčky, jednoznačně romantické. Také že se Il Bistro pyšní tím, že z anket vychází coby nejromantičtější restaurace v Seattlu.

Mně ovšem o romantiku nešlo. Já si prostě šel dát oblíbené jídlo do své oblíbené restaurace. Sám jsem tam přišel a sám jsem pak šel domů. Vystačil jsem si s večeří, obsluhou a tím prostředím. Netušil jsem, že se budu vracet tanečním krokem. Tedy v duchu.

Do Il Bistra jsem dorazil ve chvíli, kdy už najedení lidé odcházeli a v baru se scházela úplně jiná klientela. Trousili se tam krásné ženy a muži, mnozí přicházeli jednotlivě. A všichni měli menší tašku. Mezitím už v horní jídelně sklízeli stoly a židle, aby místnost vyprázdnili. Zeptal jsem se na to číšníka. „Dneska bude tango,“ řekl mi.

O tangu jsem věděl jen to, co jsem někdy viděl na pódiu, v kině a televizi. Tango na Broadwayi. Tango honosné. Při takovém představení sebou oflitrovaní tanečníci házeli jak nadržení akrobati. A to nastane tady? V Il Bistru? Dneska? Nikde jsem neviděl žádné účinkující. Jen pány v obleku a s kravatou a ženy na vysokých podpatcích a v nabíraných šatech – družili se u baru. Všiml jsem si, že si všichni objednali šampaňské.

Se sklenkou vína jsem se přesunul do jídelny, teď z ní byl taneční parket. Sedl jsem si na židli u stěny a čekal, co se bude dít. Ozvala se hudba a první zákazníci se odlepili od baru. Muži i ženy odcházeli do tančírny a sedali si, aby se prezuli do tangových bot (proto ty tašky). Pak seděli a konverzovali, hudba hrála. Všiml jsem si, že ženy většinou seděly na jedné straně místnosti a muži na druhé.

A potom... potom se stal zázrak, snad nějaký signál, který jsem nezachytil: ti lidé vstali, popošli dopředu, setkali se na parketu a něco si řekli. Místností se linula hudba a dvojice se držely a tančily, tančily... A já tam seděl... jako u vytržení. Ocitl jsem se ve filmu. Ve snu. V pohádce.

Celý život jsem zdatným a nadšeným tanečníkem. Jedinkrát jsem nebyl na tancovačce, kde bych nevstal a nezapojil se: two–step, valčík, polka, rumba, jitterbug, swing, dokonce i řecké tance, tancoval jsem úplně všechno, všechno jsem uměl nebo jsem rychle pochopil, jak předstírat, že to umím. Jenže... tohle tango... ? Já? Tak to ne.

Hudba, obřadnost, styl... Vášnivá energie... Ženy mají hlavu pod partnerovou bradou a oči zavřené, ladné pohyby jejich nohou... Muži se s partnerkami pohybují zlehka a sebevědomě, synchronně s ostatními – proti směru hodinových ručiček... Já? Tak to ne.

Jen párkrát v životě jsem se nezmohl na slovo. Toto byla právě taková chvíle. Nevěděl jsem, co říct a komu to říct. Nezbývalo mi než si říkat v duchu: Tohleto chci. Chci se naučit tango. Chci být součástí tohoto světa. Objevily se nečekaně dveře ve zdi nekonečných možností. Vzal jsem za kliku a zjistil, že není zamčeno. A najednou jsem s jistotou věděl, že se to naučit dokážu. Ovšem! A šel jsem domů, tanečním krokem. Tedy, jen jsem si to představoval.

Netušil jsem, že o rok později budu zapsaný v tangové akademii v Buenos Aires, v Argentině.

Já? Tango? Ovšem.

***

 

O novej knihe Roberta Fulghuma Vzpomínky na jedno dobrodružství

fulghum_vzpominky_scan3cr.jpgAutor vo svojej autobiografickej novinke rozpráva svoje zážitky, myšlienky a pocity, spojené s tým, ako sa prvýkrát naživo stretol s argentínskym tangom a rozhodol sa ho naučiť tancovať priamo v Buenos Aires, s tvrdohlavosťou starnúceho ale aktívneho muža. Kniha je opäť súborom mikropríbehov, už tradične „fulghumovsky“ končiacich svojským ponaučením, ktoré si z nich autor vzal. Na rozdiel od predošlého diela Drž mě pevně, miluj mě zlehka je teraz samotnému tangu a tancovaniu venovaná menšia časť príbehov, zvyšné však s tangom vždy viac alebo menej súvisia.

Tango a tanec autora polapilo natoľko, že knihou vysiela aj intenzívnu výzvu seniorom ale aj komukoľvek mladšiemu, aby si zachovali celoživostnú zvedavosť a odvahu púšťať sa do nových vecí bez ohľadu na vek a názory okolia. Čo na tom, že naučiť sa tancovať tango v sedemdesiatke je bláznivé... Nakoniec aj fakt, že kniha opäť vyšla najprv v „exotickej“ češtine a nie v autorovom newyorskom vydavateľstve, je súčasťou autorovej nekonformnosti.

Fulghumove nadšenie pre tango je spojené pravdepodobne aj s tým, že práve pri výuke tanga spoznal svoju súčasnú manželku Willow Bader, ktorá je aj teraz ilustrátorkou jeho novej knihy. V lete tohto roku ju prišli spoločne predstaviť do Prahy na festivale Svet knihy 2013 a zároveň absolvovali aj premiéru divadelného predstavenia pražského divadla ABC, kde mala premiéru hra podľa jeho predchádzajúcej knihy Drž mě pevně, miluj mě zlehka.

Oficiálny popis knihy:

Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď.

Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“

Údaje o knihe

Robert Fulghum: Vzpomínky na jedno dobrodružství / Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha.

Vydavateľ: Argo | Rok vydania: 2013 | Počet strán: 180 | Jazyk: čeština | Väzba: Tvrdá väzba / Hardback | EAN: 9788025708323. Kniha je ilustrovaná autorskými maľbami Willow Baderovej, manželky autora.

Robert Fulghum: Vzpomínky na jedno dobrodružství / Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha.

Vydavateľ: Argo, 2013 (originál "Argentine Tango Chronicles" vyšiel až následne a len v elektronickej podobe)

Jazyk: čeština, preklad: Lenka Fárová a Jiří Hrubý

Tvrdá väzba, 180 strán, kniha je ilustrovaná autorskými maľbami Willow Baderovej, manželky autora

ISBN: 978-80-257-0832-3, EAN: 9788025708323

O autorovi

Americký spisovateľ, pastor, „ľudový filozof“ a absolvent mnohých ďalších povolaní Robert Fulghum už takmer štvrťstoročie ukladá na papier svoje často autobiografické postrehy z bežného života, všímajúc si tie najobyčajnejšie ľudské príbehy, v ktorých hľadá poéziu a láskavé poučenie. Mnohí ho poznáme aj na Slovensku, najmä vďaka jeho románu „Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v materskej škôlke“ a ďalším bestsellerom. Potom, ako absolvoval niekoľkomesačný kurz argentínskeho tanga so svojou manželkou, ilustrátorkou Willow Baderovou, preniesol svoje dojmy a príbehy, s ktorými sa pritom stretol, najprv do knihy „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“ (Argo, 2011), po ktorej nasledoval autobiografický titul „Vzpomínky na jedno dobrodružství“ (Argo, 2013).

Ilustrácie z knihy a ďalšie ukážky textov z knihy

Videzáznam z predstavovania knihy v Prahe:

 

 

Články o knihe, rozhovory s autorom

 


Viac:

 

star star star star no-star 1 hlasov
Najhoršie   1   2   3   4   5  Najlepšie